Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poradenské okénko pro rodiče

Rodiče, pomozte připravit své děti

na 1. školní den

nabídka e-booku o Školní zralosti ke stažení :

https://www.novadida.cz/e-book-chystame-se-do-1-tridy/


PROČ DĚTI ZLOBÍ?

Míváte také občas dojem, že Vašeho synka

či dcerku skoro baví dostávat se do potíží a

že si zlobení vzali za svůj program?

Zkuste se ale zamyslet, proč to vlastně dělají.

Malé dítě nestačí vzít do parku a ponechat je - obrazně řečeno

- vlastnímu osudu. Svou zábavu si třeba najde, ale ta se nám

nemusí líbit ( např. bere jiným dětem hračky, otrhává květiny

ze záhonů,  provozuje kaskadérské kousky, při nichž se

může zranit...)

Neustálé okřikování nefunguje, vhodnější je nabídnout mu

užitečnější i zajímavější činnost. Především to znamená vstát a

oželet vlastní pohodlí. I psychologové potvrzují, že děti zlobí

hlavně proto, že mají neuspokojené potřeby.

Každé dítě potřebuje vědět, že nás zajímají jeho názory, pocity,

myšlenky a zážitky, které mu během dne proběhly hlavou.

Touží po našem uznání a podpoře.

A k tomu všemu jsou potřebná slova.

Budeme-li dětské potřeby ignorovat, zkusí na sebe

upoutat pozornost za každou cenu. Raději než nevšímavost

zvolí naše hubování. I to pro ně může být projev zájmu.

Co doporučit?

  • Nudí se :

Dítě je třeba zaměstnat - při hraní je však usměrňujeme,

dohlížíme, popřípadě se jejich hry zpočátku zúčastníme.

A co je důležité? Za to, co s mu podaří, je nezapomeneme

pochválitPodnítíme tím i jeho zájem.

  • Připadají si nejisté :

Z naší strany potřebuje dítě získat větší pocit bezpečí.

Uberme trochu ze svého tempa a udělejme si více

času na ně. Uštvaní a nazlobení rodiče zneklidní i dítě.

  • Touží po naší pozornosti :

Zamysleme se nad tím, proč dítě zlobí.

Promluvme si s ním.


PROČ MI TO PROBOHA DĚLÁŠ?!

Neznáme rodiče, kteří by nechtěli své dítě

vychovat dobře. Ale co to vlastně znamená

DOBŘE??

Výchova je složitá věc a ideální řešení neexistuje,

každé dítě je INDIVIDUALITOU. 

Často se řídíme citem a zkušenostmi ze svého dětství. 

Děláme to s cílem, aby naše děti byly šťastné a 

abychom se vyvarovali chyb, kterých se na nás

dopustili naši rodiče. Přesto si buďte jisti, že

i vy se některým omylům nevyhnete, ať už  vědomě

či nevědomě.

  1. BUĎTE SPRÁVNÝM VZOREM 

Děti mají až neuvěřitelně pozoruhodnou schopnost napodobovat své okolí

a imitovat jej. Díky tomu se naučí třeba mluvit. Odposlouchávají nás,

pozorují a napodobují. Stejným způsobem však přejímají i naše postoje,

hodnoty a zvyky. Chování rodičů a okolí zásadním způsobem ovlivňuje

proces výuky dítěte. Stejně jako pozorovací schopnost dětí je úžasné,

jak snadno odhalují naše chyby. (různé reakce rodičů -

např. "Do toho ti nic není, ale chraň tě ruka Páně,

jestli to budeš někdy někde opakovat!"

- tím dítěti naznačujete, že vy jako dospělí takhle mluvit smíte.

A čeho tím docílíte? Pravděpodobně se bude hned druhý den vyptávat

ve školce svých kamarádů, co to slovo znamená.

  1. OTEVŘENÁ KONFRONTACE 

Co to znamená? Jde o to využít přirozenou dětskou soutěživost

k plnění úkolů ve stanoveném čase. Zabráníte, nebo alespoň omezíte,

nebezpečí konfliktů mezi vámi a dítětem.(např. "Dokážeš to,

než budík zazvoní?") 

Pro vás je důležitý výsledek, a tím je fakt,

že dítě splní danou věc ve stanoveném termínu

a dokonce bez sebemenšího sporu.

  1. CHVÁLIT, CHVÁLIT, CHVÁLIT

Pochvalou je motivujete, aby se nadále chovalo přesně tímhle

správným způsobem, jakým si počíná.

  1. BUĎTE S NÍM

neznamená, že na dítě dohlížíte každou vteřinu, ale věnujte mu pozornost.

Když se dítěti dostatečně nevěnujeme, nevíme, s čím se potýká.

Často tyhle děti mívají problémy s chováním a následná

náprava je hodně obtížná.

  1. ZAPOMEŇTE NA MINULOST

Když dítě udělá chybu a vy mu ji budete neustále připomínat,

dosáhnete maximálně negativní reakce. Lepší je, ukázat mu,

jak se co má dělat, a pak jej pochválit, když to udělá dobře.

  1. PROČ??

Odborníci tvrdí, že podobné otázky vypovídají o tom, jak jsme bezmocní

o našem neuvěřitelném hněvu. A dítě? To si utvrzuje v tom,

že jeho boj není marný a směle pokračuje dál.

Vrcholem bezmocnosti jsou věty : "Proč mi to děláš?"

  1. DŮSLEDNOST NADE VŠE

Ať se vám to líbí nebo ne, děti poznají, kdy co myslíte vážně a kdy ne. 

Vycítí, kdy se chováte nejistě a nakonec se i přesvědčí o tom,

že jednáte nedůsledně. Vaše výhrůžky a sliby jsou prázdné,

a tak jednoho krásného dne přestanou příkazy respektovat.

Proto když už něčím vyhrožujete, pak své sliby naplňte.

  1. IGNORACE? PROČ NE!

když dítě dělá něco, co nemá, nemusíte hned začít nadávat a vyhrožovat.

Můžete zvolit kontroverzní metodu ignorace.

Svým chováním se totiž velmi často snaží upoutat vaši pozornost,

být jejím středem. Bez zákazů a kritiky lze různé situace

docela jednoduše ignorací odbourat.

Takže opět všeho s mírou a citem, aby si dítě nezačalo myslíte,

že vám je jeho chování lhostejné.

Mohlo by si vás přestat vážit a ignorování by snadno vyústilo v boj o pozornost.

CO ROZHODNĚ NEDĚLAT?

VYČÍTÁNÍM DOPROŠOVÁNÍM NEBO PRÁZDNÝMI VÝHRŮŽKAMI

SE VÁM ROZHODNĚ NEPODAŘÍ DÍTĚ NAUČIT, 

JAK SE MÁ SLUŠNĚ CHOVAT. VĚTŠINOU JE TO NAOPAK.

ZAČNE BOJ O POZORNOST, KTERÝ SKONČÍ TÍM, 

ŽE VÁS PŘESTANE POSLOUCHAT NADOBRO.

Michaela Čapková


MODERNÍ TECHNOLOGIE A ZDRAVÍ:

https://1drv.ms/b/s!AmAFgI5aB5qkgiLQM9uDO_l2axRQ?e=UAft2P


 

DESATERO PRO RODIČE DĚTÍ

PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU:

(Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy)

https://1drv.ms/b/s!AmAFgI5aB5qkgiFdHvwVYvD1SkxX?e=xxDDeE



 

BUDOVÁNÍ SEBEÚCTY DÍTĚTE

To, jak o sobě lidé smýšlí a jak se cítí, ovlivňuje jejich chování.

Budování sebeúcty je nejsilnějším nástrojem,

který dospělí mají k tomu,

aby naučili děti volit si zodpovědné chování.

Sebeúctu dítěte můžeme odporovat a rozvíjet

ve 3 základních oblastech :

  • Důvěra ve schopnosti dítěte

Děti potřebují věřit, že mají schopnosti k tomu, aby uspokojivě

zvládly svou práci ve škole a splnily své každodenní úkoly

a povinnosti doma.

Strategie, kterými pomůžeme dětem cítit se schopnými a nadanými :

- Zaměřuje se na to, v čem se dítě zlepšilo.

- Podporujeme přesvědčení, že učení je zvládnutelné.

- Dáváme dětem možnost opakovat předešlé úspěchy.

  • Bezpečné a láskyplné vztahy

Děti se potřebují emočně napojit na rodiče, sourozence, učitele,

spolužáky, potřebují prožívat bezpečné a láskyplné vztahy.

Strategie, kterými pomůžeme dětem být spojenými :

- Přijímáme dítě za všech okolností.

- Věnujeme pozornost v pozitivních situacích, trávíme s dítětem čas.

- Různými způsoby (slovně, gesty) dítě oceňujeme.

- Projevujeme cit (fyzickým kontaktem, slovy).

  • Podíl na životě (práci i volném čase) rodiny

Děti potřebují být schopné významným způsobem napomáhat

prospěchu rodiny, aby se cítily být potřebné a nenahraditelné.

Strategie, kterými můžeme dětem umožnit, aby se podílelo :

- Zapojujeme je do utváření a udržování domácího prostředí.

- Přenecháváme zodpovědnost za určité činnosti.

- Stojíme o jejich návrhy a nápady, využíváme je.

- Požádáme je o pomoc při rozhodování.

- Pořádáme rodinná setkání – plánování, společně strávený čas.

 

Rozvoj sebeúcty brzdí :

  • Podmíněné přijímání ze strany rodičů

Sebeúcta dítěte se nerozvíjí, když ho rodiče oceňují jen tehdy,

když splňuje jejich nároky – chodit na nočník, nosit dobré známky,

poslouchat pokyny rodičů, lyžovat, vystudovat,…

Dítě se tak do života učí přijímat sebe sama jako hodnotnou bytost

jen tehdy, když plní podmínky stanovené jinými.

  • Laskavá manipulace

Vytváří nebezpečnou souvislost mezi hodnocením ze strany

druhých lidí, vyhověním a sebepřijetím.

(„To jsi ale hodný chlapec, že jsi udělal to, co jsem chtěla.“)

  • Kritické reakce ze strany dospělých

Mohou vzbuzovat pocit nedostatečnosti, nízké hodnoty sebe sama.

(„ Ty jsi ale fakt nemožný! Na tebe není vůbec spolehnutí.“)

  • Snaha rodiče zajistit si pokračování dobrého chování

Není skutečným oceněním, protože je z ní hlavně cítit

snaha rodiče o to, aby si tím pojistil dobré chování dítěte

i do budoucna.

  • Srovnávání s druhými

Dává najevo, že dítě má hodnotu tehdy, když je lepší než ostatní.

To vede k soupeření, k dokazování, že druzí jsou horší,

někdy až k arogantnímu a pohrdavému chování k druhým.