Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poradenské okénko pro rodiče

Rodiče, pomozte připravit své děti

na 1. školní den

nabídka e-booku o Školní zralosti ke stažení :

https://www.novadida.cz/e-book-chystame-se-do-1-tridy/


PROČ DĚTI ZLOBÍ?

Míváte také občas dojem, že Vašeho synka či dcerku skoro baví dostávat se do potíží a že si zlobení vzali za svůj program? Zkuste se ale zamyslet, proč to vlastně dělají.

Malé dítě nestačí vzít do parku a ponechat je - obrazně řečeno - vlastnímu osudu. Svou zábavu si třeba najde, ale ta se nám nemusí líbit ( např. bere jiným dětem hračky, otrhává květiny ze záhonů, provozuje kaskadérské kousky, při nichž se může zranit...) Neustálé okřikování nefunguje, vhodnější je nabídnout mu užitečnější i zajímavější činnost. Především to znamená vstát a oželet vlastní pohodlí.

I psychologové potvrzují, že děti zlobí hlavně proto, že mají neuspokojené potřeby.

Každé dítě potřebuje vědět, že nás zajímají jeho názory, pocity, myšlenky a zážitky, které mu během dne proběhly hlavou. Touží po našem uznání a podpoře. A k tomu všemu jsou potřebná slova.

Budeme-li dětské potřeby ignorovat, zkusí na sebe upoutat pozornost za každou cenu. Raději než nevšímavost zvolí naše hubování. I to pro ně může být projev zájmu.

Co doporučit?

  • Nudí se : Dítě je třeba zaměstnat - při hraní je však usměrňujeme, dohlížíme, popřípadě se jejich hry zpočátku zúčastníme. A co je důležité? Za to, co s mu podaří, je nezapomeneme pochválit. Podnítíme tím i jeho zájem.
  • Připadají si nejisté : Z naší strany potřebuje dítě získat větší pocit bezpečí. Uberme trochu ze svého tempa a udělejme si více času na ně. Uštvaní a nazlobení rodiče zneklidní i dítě.
  • Touží po naší pozornosti : Zamysleme se nad tím, proč dítě zlobí. Promluvme si s ním.

PROČ MI TO PROBOHA DĚLÁŠ?!

Neznáme rodiče, kteří by nechtěli své dítě vychovat dobře. Ale co to vlastně znamená DOBŘE??

Výchova je složitá věc a ideální řešení neexistuje, každé dítě je INDIVIDUALITOU. Často se řídíme citem a zkušenostmi ze svého dětství. Děláme to s cílem, aby naše děti byly šťastné a abychom se vyvarovali chyb, kterých se na nás  dopustili naši rodiče. Přesto si buďte jisti, že i vy se některým omylům nevyhnete, ať už  vědomě či nevědomě.

  1. BUĎTE SPRÁVNÝM VZOREM – Děti mají až neuvěřitelně pozoruhodnou schopnost napodobovat své okolí a imitovat jej. Díky tomu se naučí třeba mluvit. Odposlouchávají nás, pozorují a napodobují. Stejným způsobem však přejímají i naše postoje, hodnoty a zvyky. Chování rodičů a okolí zásadním způsobem ovlivňuje proces výuky dítěte. Stejně jako pozorovací schopnost dětí je úžasné, jak snadno odhalují naše chyby. (různé reakce rodičů - např. "Do toho ti nic není, ale chraň tě ruka Páně, jestli to budeš někdy někde opakovat! - tím dítěti naznačujete, že vy jako dospělí takhle mluvit smíte. A čeho tím docílíte? Pravděpodobně se bude hned druhý den vyptávat ve školce svých kamarádů, co to slovo znamená.
  2. OTEVŘENÁ KONFRONTACE – Co to znamená? Jde o to využít přirozenou dětskou soutěživost k plnění úkolů ve stanoveném čase. Zabráníte, nebo alespoň omezíte, nebezpečí konfliktů mezi vámi a dítětem.(např. "Dokážeš to, než budík zazvoní?") Pro vás je důležitý výsledek, a tím je fakt, že dítě splní danou věc ve stanoveném termínu a dokonce bez sebemenšího sporu.
  1. CHVÁLIT, CHVÁLIT, CHVÁLIT .Pochvalou je motivujete, aby se nadále chovalo přesně tímhle správným způsobem, jakým si počíná.
  2. BUĎTE S NÍM –neznamená, že na dítě dohlížíte každou vteřinu, ale věnujte mu pozornost. Když se dítěti dostatečně nevěnujeme, nevíme, s čím se potýká. Často tyhle děti mívají problémy s chováním a následná náprava je hodně obtížná.
  1. ZAPOMEŇTE NA MINULOST- Když dítě udělá chybu a vy mu ji budete neustále připomínat, dosáhnete maximálně negativní reakce. Lepší je, ukázat mu, jak se co má dělat, a pak jej pochválit, když to udělá dobře.
  1. PROČ?? – Odborníci tvrdí, že podobné otázky vypovídají o tom, jak jsme bezmocní a o našem neuvěřitelném hněvu. A dítě? To si utvrzuje v tom, že jeho boj není marný a směle pokračuje dál.Vrcholem bezmocnosti jsou věty : "Proč mi to děláš?"
  2. DŮSLEDNOST NADE VŠE – Ať se vám to líbí nebo ne, děti poznají, kdy co myslíte vážně a kdy ne. Vycítí, kdy se chováte nejistě a nakonec se i přesvědčí o tom, že jednáte nedůsledně. Vaše výhrůžky a sliby jsou prázdné, a tak jednoho krásného dne přestanou příkazy respektovat. Proto když už něčím vyhrožujete, pak své sliby naplňte.
  3. IGNORACE? PROČ NE! – když dítě dělá něco, co nemá, nemusíte hned začít nadávat a vyhrožovat.Můžete zvolit kontroverzní metodu ignorace. Svým chováním se totiž velmi často snaží upoutat vaši pozornost, být jejím středem. Bez zákazů a kritiky lze různé situace docela jednoduše ignorací odbourat. Takže opět všeho s mírou a citem, aby si dítě nezačalo myslíte, že vám je jeho chování lhostejné. Mohlo by si vás přestat vážit a ignorování by snadno vyústilo v boj o pozornost.

CO ROZHODNĚ NEDĚLAT?

VYČÍTÁNÍM DOPROŠOVÁNÍM NEBO PRÁZDNÝMI VÝHRŮŽKAMI SE VÁM ROZHODNĚ NEPODAŘÍ DÍTĚ NAUČIT, JAK SE MÁ SLUŠNĚ CHOVAT. VĚTŠINOU JE TO NAOPAK. ZAČNE BOJ O POZORNOST, KTERÝ SKONČÍ TÍM, ŽE VÁS PŘESTANE POSLOUCHAT NADOBRO.

Michaela Čapková


MODERNÍ TECHNOLOGIE A ZDRAVÍ:

https://1drv.ms/b/s!AmAFgI5aB5qkgiLQM9uDO_l2axRQ?e=UAft2P


 

DESATERO PRO RODIČE DĚTÍ

PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU:

(Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy)

https://1drv.ms/b/s!AmAFgI5aB5qkgiFdHvwVYvD1SkxX?e=xxDDeE



 

BUDOVÁNÍ SEBEÚCTY DÍTĚTE

To, jak o sobě lidé smýšlí a jak se cítí, ovlivňuje jejich chování.

Budování sebeúcty je nejsilnějším nástrojem, který dospělí mají k tomu, aby naučili děti volit si zodpovědné chování.

Sebeúctu dítěte můžeme odporovat a rozvíjet ve třech základních oblastech :

  • Důvěra ve schopnosti dítěte

Děti potřebují věřit, že mají schopnosti k tomu, aby uspokojivě zvládly svou práci ve škole a splnil své každodenní úkoly a povinnosti doma.

Strategie, kterými pomůžeme dětem cítit se schopnými a nadanými :

- Zaměřuje se na to, v čem se dítě zlepšilo.

- Podporujeme přesvědčení, že učení je zvládnutelné.

- Dáváme dětem možnost opakovat předešlé úspěchy.

  • Bezpečné a láskyplné vztahy

Děti se potřebují emočně napojit na rodiče, sourozence, učitele, spolužáky, potřebují prožívat bezpečné a láskyplné vztahy.

Strategie, kterými pomůžeme dětem být spojenými :

- Přijímáme dítě za všech okolností.

- Věnujeme pozornost v pozitivních situacích, trávíme s dítětem čas.

- Různými způsoby (slovně, gesty) dítě oceňujeme.

- Projevujeme cit (fyzickým kontaktem, slovy).

  • Podíl na životě (práci i volném čase) rodiny

Děti potřebují být schopné významným způsobem napomáhat prospěchu rodiny, aby se cítily být potřebné a nenahraditelné.

Strategie, kterými můžeme dětem umožnit, aby se podílelo :

- Zapojujeme je do utváření a udržování domácího prostředí.

- Přenecháváme zodpovědnost za určité činnosti.

- Stojíme o jejich návrhy a nápady, využíváme je.

- Požádáme je o pomoc při rozhodování.

- Pořádáme rodinná setkání – plánování, společně strávený čas.

 

Rozvoj sebeúcty brzdí :

  • Podmíněné přijímání ze strany rodičů

Sebeúcta dítěte se nerozvíjí, když ho rodiče oceňují jen tehdy, když splňuje jejich nároky – chodit na nočník, nosit dobré známky, poslouchat pokyny rodičů, lyžovat, vystudovat,…

Dítě se tak do života učí přijímat sebe sama jako hodnotnou bytost jen tehdy, když plní podmínky stanovené jinými.

  • Laskavá manipulace

Vytváří nebezpečnou souvislost mezi hodnocením ze strany druhých lidí, vyhověním a sebepřijetím. („To jsi ale hodný chlapec, že jsi udělal to, co jsem chtěla.“)

  • Kritické reakce ze strany dospělých

Mohou vzbuzovat pocit nedostatečnosti, nízké hodnoty sebe sama. („ Ty jsi ale fakt nemožný! Na tebe není vůbec spolehnutí.“)

  • Snaha rodiče zajistit si pokračování dobrého chování

Není skutečným oceněním, protože je z ní hlavně cítit snaha rodiče o to, aby si tím pojistil dobré chování dítěte i do budoucna.

  • Srovnávání s druhými

Dává najevo, že dítě má hodnotu tehdy, když je lepší než ostatní. To vede k soupeření, k dokazování, že druzí jsou horší, někdy až k arogantnímu a pohrdavému chování k druhým.